Structures |cs279









First we have the improvisational skills of a trio from Thessaloniki, Eventless Plot, being Vasilis Liolios (inside piano, e-bow piano, objects, psaltiri), Yiannis Tsirikoglou (objects, guitar, electronics MAX/MSP) and Aris Giatas (piano) who have two guests on this CD, each on a one track only (leaving one track just for Eventless Plot): Chris Gundy (bass clarinet) and Luis Portal (percussion, objects). The music of Eventless Plot is on that middle ground of improvisation, a bit of jazz but also a fair amount of electronics and electroacoustic sounds. All of which merges nicely together. The bell like sounds of 'Points Of Attraction' might as easily be played in real-time on metallic percussion; cymbals or such like,
but also
be using something like computer treatments. I thought the piece with Cundy was a bit too much of a normal piece of improvised music, but the other two showcased their music best: introspective, intense in that solo piece by them, scratching and scraping with a full on work on objects and mingling with sine waves on the piece with Portal, called 'co_exist', this was a more piercing work of highly interested noise. Maybe an extra piece on the CD would have been nice, as thirty-four minutes seems rather short. FRans de Waard (Vital Weekly)

On pourra désormais envisager le monde d’Eventless Plot en ces Structures que portent Vasilis Liolios (piano, synthétiseur analogique, bols chantants, objets…), Yiannis Tsirikoglou (guitare, électronique) et Aris Giatas (piano préparé ou non, cloches). Flottantes, puisque le trio peut les improviser « seul » ou en compagnie d’invités : Chris Cundy à la clarinette basse sur la première pièce, Louis Portal aux percussions et objets sur la troisième.

Avec Cundy, c’est un jeu de soutiens permanent : piano effleuré en divers endroits, percussions fines additionnant leurs résonances, filet électronique et objets travaillés engagent la clarinette à trouver sa place sur une électroacoustique en équilibre charmant, mais précaire aussi. Tentantes, les saillies individuelles sont toujours réfrénées : et voici le collectif fondu en interférences ou, avec Portal, ravi par un drone. Changeants, les trois temps de ce disque court réaffirment (après Recon) le bel art qu’Eventless Plot tire de sa mesure et de ses discrétions. Guillaume Belhomme (Le Son du Grisli)

Eventless Plot is a trio consisting of Vasilis Liolios on inside piano, e-bow piano, objects, psaltiri, bells, singing bowls and semi-modular analog synth, Yiannis Tsirikoglou on objects, guitar, electronics, Max/MSP, and Aris Giatas on piano, psaltiri, objects and bells. They have two guests on the album : Chris Cundy on bass clarinet on the first track, and Louis Portal on percussion on the third.

In contrast to the trio's usual albums, the sound is more restraint, quiet even, less psychedelic, but fully in the electroacoustic mode, with sparse sounds, quietly balanced and paced.

On the first, far too short track, Cundy's clarinet hovers over the other sounds, suspended above the quiet soundscape, with deeptoned, flexing tones offering a kind of moaning quality to the music, alternated with more agitated moments, yet still hovering. The second track is played just by the trio, and is built around a high-pitched electronic sound, against which bells and bowls and other objects resonate, offering a more meditative mindset in the first half, yet then intensity increases, as does the sonic density, with guitar and piano creating a haunting repetitive framework. The third track starts more intimately, because it lacks the spacious resonance of the other two pieces, and little objects and percussion interact nicely and gently, gradually shape-shifting into silence and then into an electronic drone which keeps gaining momentum, but ever so slowly. Stef (Free Jazz)

Eventless Plot are a Greek trio: Vasilis Liolios (piano, synth, psaltery, singing bowls, objects), Yiannis Tsirikoglou (guitar, electronics, objects) and Aris Giatas (piano, bells, psaltery), here joined on one track by bass clarinetist Chris Cundy and on another by percussionist Louis Portal. They perform three pieces, I believe all improvised, one one which ("points of attraction" has appeared online as part of Simon Reynell's "Anonymous Zone" offerings.

"interior/interaction", like most of the music here, offsets plucked tones (the psaltery and guitar) against long held ones (electronics and, on this track, bass clarinet), using quasi-tonal pitches and keeping the sound field fairly full and active, kind of halfway between a standard eai and dreamy efi approach, the latter possibly occasioned by Cundy whose phrasing has a decidedly jazzish tinge. "points of attraction" makes great use of the singing bowls, nicely augmented by synth and prepared piano, a fine combination of timbres, the singing, high pitches girded by deep ka-bongs and mysterious banging and scrapes. A strong, vibrant piece, thoroughly investigating and scouring a discreet aural territory, very impressive. With Portal on hand, percussion is at the for near the beginning of the final track, "co_exist", but things surprisingly give way to a dense, electronics phase with organ-like held tones surging through prickly static. Something of a mid-60s Riley vibe here, though thick and viscous--again, focussed and driven. While the first cut I found a bit hit and miss, the other two are quite strong, causing curiosity about the trio's subsequent direction. Recommended. Brian Olewnick (Just Outside)

A trio of Greek multi-instrumentalists, plus two guests. Psaltery, prepared piano, electronics, objects – this is free improvisation of the type “quiet sounds worked on in synergy”. About 30 minutes of interesting music. The music is abstract but well organized, and it carries a certain level of emotion too. François Couture (Monsieur Delire)

Das Album Structures klingt nicht schlecht. Aufgenommen wurde es vom griechischen Trio Eventless Plot, bestehend aus Vasilis Liolios, Yiannis Tsirikoglou und Aris Giatas, als Gäste holten sie sich auch die beiden Musiker Chris Cundy und Louis Portal hinzu. Diese spielen aber nur beim ersten Track dieser Veröffentlichung mit. Zu hören gibt es improvisierte Musik mit langsamen Verläufen, viel Elektronik und dem Einsatz unterschiedlichster Klangerzeuger. Wiederholende Prozesse sind zentraler Ausgangspunkt der Musiker, vor allem beim zweiten Track mit dem Titel Points of Attraction oder dann auch beim letzten und dritten Titel dieses Albums co-exist. Am stimmigsten ist wohl der musikalische Aufbau bei Points of Attraction, das mit Klängen einer Glocke/Klangschale beginnt, die sich dann bis zum Schluss hin weiterziehen, denn das Trio bleibt an sein Klängen dran: Sie verdichten diese, es baut sich nochmal auf, und alles wird immer elektronischer, voller Loops, die sich dann nacheinander auflösen. Interessant beim dritten und letzten Track des Albums sind dann vor allem die Sounds, mit denen sie spielen. Auch hier ist es anfangs recht akustisch (Sounds von Metallobjekten sind zu hören) und im weiteren Verlauf bis hin zum Schluss wird es immer elektronischer und rauschiger. Melodielinien entwickeln sich, zwar langsam, mit vielen cuts zwischendurch (durch Lautstärkenveränderungen u.ä.). Die Grundidee bleibt aber immer präsent, wodurch man auch trotz der vielen Wendungen nicht den Faden beim Hören verliert und immer mit den Ohren an der Musik dran bleibt. Sehr gelungen! kat (freiStil)

?ecké trio Eventless Plot z?stává v?rné konceptu jemné a zvukov? vyt?íbené improvizované komorní hudby. Preparáto?i klavíru Vasilis Liolios a Aris Giatas spole?n? s objekty a elektronikou experimentujícím kytaristou Yiannisem Tsirikoglouem op?t p?izvali také dva hosty. První track interior/interaction dopl?uje basklarinet Chrise Cundyho a záv?re?ný t?etí kus co_exist obohatil hrá? na perkuse a objekty Louis Portal.
Ohledn? vývoje improvizace lze mluvit o této nahrávce jako o ryze sou?asné. V posledních letech m?žeme na této scén? sledovat ustupování z radikálnosti koncept? elektroakustické neidiomatické improvizace; možná prost? proto, že už i ty se ?asto prom?nily ve vcelku ?itelné idiomy. Bo?ení hranic tak navrací do této sféry evropské hudby také nap?íklad po n?jakou dobu opomíjený evropský "neskandinávský" freejazz, groove a další žánry uplatnitelné v postmoderních kolážích, ?i t?eba zaujetí pro naprosto klasický zvuk ur?itého nástroje, ovšem p?i zna?ném rozší?ení standardního instrumentá?e této hudby. V poslední dob? bývá v této hudb? ?asto také více humoru, ovšem na albu Structures o n?j jde možná až ve t?etím plánu. Tím prvním plánem je tu t?íbení zvukové estetiky hry sm?rem k maximální preciznosti a co nej?istší h?e s detaily. Druhým je potom práce na souh?e, která kloubí opravdu široké výrazové možnosti improvizujících formací s naprosto sebejistou, by? instantní hudební formou. Výsledek je nadmíru p?íjemný a zvukov? velmi pr?zkumný zárove?.
Pe?liv? stav?né abstraktní plochy st?ídají konkrétní sólové zvuky okamžit? odhalitelného p?vodu. Výrazný dojem tu zanechávají nap?íklad kovové perkusivní zvuky asijského charakteru a táhlé elektronické plochy, p?itom se ale toho stále d?je spousta dalšího. Neidiomati?nost je tu nahrazena n??ím jako "bezafektovostí". V ní je prostor pro poslucha?e, tam si m?že promítnout do zvuku libovolné scéná?e od vize seriózních poslucha?? klasické hudby až po kosmicky dadaistickou psychedelickou párty plnou za normálních fyzikálních podmínek nemožných p?ekvapení. Další dobrá deska dobré p?emýšlivé kapely je tu. Jan Faix (HisVoice)

Sökandet kan inom musiken vara ganska intressant. Lyssna på tidig musik inom vilken genre som helst och man finner en spänning som beror på att musikern(a) inte vet var hen/de är på väg. De letar efter ett uttryck och vägen dit kan kantas av alla möjliga överraskningar. Att säga att skivorna i denna recension bryter ny mark är att ta i. Musiken håller sig inom sina ramar, men det finns ändå något där som ger uttryck för ett sökande, eller kanske är det snarare så att musiken väcker sökandets metaforer i mig som lyssnare.
Från Grekland hör vi trion Eventless Plot vars skiva Structures är släppt på den sökande musikens bolag nummer ett: Creative Sources. Jag förknippar CS med en minimalistisk, långsam, ofta elektroakustisk musik som ibland står nästan stilla. Eventless Plot hakar på denna typ av musik som nästan blivit en skola och skapar just elektroakustiska tillstånd som långsamt förflyttar sig i riktning mot något okänt. På första spåret gästas trion av basklarinettisten Chris Cundy och det är vacker musik som skapas, skivans bästa spår. Basklarinetten förankrar musiken i verkligheten och de elektroniska elementen kontrasterar på ett bra sätt. Det närmickade pianot låter rysligt trevligt och ljudbilden är utsökt. Detta står lite i kontrast till sista spåret som är en lite tristare brus-historia utan fingertoppskänsla. Mellanspåret låter mer komponerat med metalliska ljud i form av klockor, skålar och preparerat piano. Det låter rätt trevligt men når inte upp till det finfina förstaspårets nivå. Sökandet finns i musiken i form av ett försiktigt framåtskridande som om musikerna letar efter en ädelsten på marken. De måste hela tiden titta ner, men samtidigt fortsätta framåt. Det sker noggrannt och musiken tar tid på sig att titta på varje grässtrå innan den går vidare. Eventless Plot låter bra och spännande och jag tror att de hittar den där ädelstenen till slut. Joacim Nyberg (

Delicate soundings (strings, percussions, wood, bells) combined to form little dramas again. Strictly organized, the clear-defined interventions slide, retreat, attack, so that we can hear a tale, here and there : moments in time. Somewhat quiet, but made of careful voices which all sound respectively bare and raw (though raw they’re not). The compositions allow a comforting depth-of-field, components coming and going in and out of focus, a piano playing in the far distance, a buzzing heard nearby. Plucking, blowing, brushing, hitting, rubbing, are just common procedure, here : language. The ritual evocations of chiming bells, combined with the electroacoustic approach on other objects, along with the whistling sources and droning snake lines, convey an austerity feel to the music produced, albeit injected (infected ?) with life. Devoid of any redeeming funk (but that was not the point anyway).
The sleeve displays painted cardboards, evoking a gigantic wall, a building, the grainy and decaying surface of a wall.
At some point, the music culminates, climaxes as a droning force surges upwards, then relaxes and ends.
Definitely appreciated under headphones. Clattering metal bits, rubbing and scraping while a synth string vibrates, a drone sustains : matter in time. Happening sounds at Vari-Speed : here the material is not only organized through distance, or space, but through pace and the varying frequencies too. It throbs and pulsates and scratches on. Hazel Lee (The sound projector)